Jak jsem si řekla, že konečně začnu zase psát...

1. března 2011 v 16:59 | Girarde |  Ostatní

...a zase jsem se na to vybodla.


Ne vážně. Píšu knihu. Román, chcete-li. Problém je v tom, že mám zhruba představu o úvodu do děje, zhruba představu o nějakých epizodách během zápletky a rozuzlení, ale žádnou zápletku, natož rozuzlení. Jediný, co mám perfektně vymyšlený jsou postavy. Vyrýsovaný do posledního detailu.


Mno, ten úvod jsem přepsala už asi třikrát. Tentokrát to vypadá nadějně. Jen jsem doufala v pochmurnější způsob vyprávění. Ale zase se do slohu prosákla moje neodbytná potřeba do všeho ňoupat se sarkasmem a škodolibostí, vlastnostmi, které se mi na tuty zaryly až do DNA. Takže v zájmu zachování světového míru bych neměla mít děti.

Jsem dost naivní na to, abych mohla doufat, že jednou ta kniha udělá díru do světa, ale málo naivní na to, abych věřila, že to zrovna TEĎ bude někoho zajímat.
Takže proč se tu vykecávám o něčem, co vám může být volnější než větrovka po dědovi?

Podstatná z prvního odstavce je totiž věta, kde nevinně narážím na fakt, že jsem hrozná mrcha. Baví mě kazit radost lidem, které nepovažuji za sobě rovné. A to vážně, vážně, vážně hodně moc.
(Zaplať bůh, že jich příroda ročně vychrlí takové množství.)
Pravda je, že mě za to spousta lidí nemá rádo.
Dívka, které pracovně přezdívám "Sklenice s vodou". Budu to ale muset upgradeovat, neboť se celkem nedávno ukázalo, že i ta prázdná sklenka má značně vyšší IQ. (A soudnost)
Jednou jsem jí celkem taktně upozornila, že se těžko může divit komukoliv, kdo zírá víc na její déčka, než na korzet, do kterého je narvala a ještě nejspíš něčím vycpala, protože přerostlý meloun by se vedle toho, co se z korzetu tlačilo ven, cítil jako uťápnutý menší bráška. Navíc se na fotce nastavila tak, že by pánové zasloužili pochvalu za sebezapření, které prokázali, když se nezeptali rovnou, za kolik jde.
Nicméně, korzet byl krásná práce, to se musí nechat. Jak říkala moje teta - z vopice kanára neuděláš.
Takyfotografové, kteří dostali k narozeninám zrcadlovku a tím zjevně i právo titulovat se jako "profesionální fotografové".
Chtěla bych dostat pod ruku toho, kdo jim nakecal, že všechno, co vyfotí zrcadlovkou ostře je megadílo, ze kterého si přece každý musí sednout na zadek.
A doufám, že to nebyl tentýž člověk, který namluvil takyšvadlenám, že haute couture je zkratka pro mocinky moc složiťoučký korzetek z mizerného materiálu, s mizerným střihem, mizerným napojením a megamizernými švy.
Protože pak by si moje sadistická část duše neužila žádnou švandu.
A pak... Pak tu jsou wannabe fashion bloggerky :D
Miluju je. Miluju je všechny. Miluju, jak se se svou pochybnou angličtinou snaží vypadat děsně stylově a na úrovni, protože rodný jazyk není IN.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama