Strastiplná a ŠÍLENÁ středa.
Den začínal jako vždycky, jen s tím rozdílem, že tentokráte se ze školy vraceli mí nejstarší pospolu. To znamenalo očekávat, že Tiitus donutí Pippi vystoupit o zastávku dřív. Naštěstí rozdíl jen asi padesáti metrů. Vystoupili tam, kde měli. Aspoň něco, ačkoli dobíhat s boxerem je příšerný zážitek - jakmile se jednou rozběhne, už ho nezastavíte. Takže se rozbíháte, abyste ho o pár kroků zase brzdili. Juch.
Doběhla jsem děcka, nahnala do řady, hepy jak troje sáňky v řadě. Možná že dnešek nebude tak vyčerpávající.
Omyl.
Byl.