Architektonický vrchol

13. listopadu 2011 v 16:44 | Girarde |  Ostatní

aneb barabizna snů

Podívejte se na fotky nahoře.
Na nadpis.
Na fotky.
Na nadpis.
Fotky.
Nadpis.
Fotky.
Nadpis.
Už to chápete? Proč považuji tuhle hromadu sutě za architektonický vrchol? Ne? Tak ještě jednou na fotky.
Chápu, že nechápete. Protože to, co vás donutí vyznat zdi svou nehynoucí lásku není uspořádání cihel, jaké zachytíte na fotografii. Tenhle dům musíte cítit.
Nadechnout se a obejmout sloup u vstupních dveří v prvním patře. (Kopcovitý terén...)
Popojít pár metrů, podívat se na výklenek v přízemí a vidět tam kuchyň, v ní pracovní desku u okna, směřujícího do anglické zahrady se skleníkem plným zeleniny, ovoce a dalšího chroštíčka.
Ta atmosféra by se dala krájet a balit do papíru.
Bodejť by ne. Je to na památkově chráněném území.
Možná proto je to taková barabizna. Kdo by se pouštěl do rekonstrukce s památkovým úřadem za zadkem.
No... Já ano. Do boje za tohle zlato jsem připravena vytáhnout meč, vybavit se právnickými knížkami, osedlat koně a protřískat se skrz památkáře až ke zdárnému konci.
Možná bych s památkáři ani neměla takový problém. Líbí se mi historický ráz budovy a obětovala bych i ticho domova, abych ho zachovala.
Okna jsou možná dvojitá, ale dřevo není plast a ruch dva metry vzdálené silnice s pravidelnou autobusouvou linkou 179 prostě neodhluční. Ale Bože - je to secese, trochu řízlá art-decem. SECESE! Kdo by do takového domu dával plast? To by byl maximální paskvil.
Kolik bych asi musela uštřit na koupi téhle barabizničky?
Nenechte se zmást - následující odstavec není seznam důvodů, proč ten dům nekupovat. (Ale s každým řádkem mě budete chápat ještě o něco méně.)

Místo:
Ze zadu pískovcová skála (plíseň), nad ní lesopark, přes který dvakrát, třikrát do měsíce berou kramle uprchlíci z ne právě vzdálené věznice.
Ze předu - dva metry od obýváku - silnice s pravidelnou linkou 179, navíc pro Břevnov, Střešovice a Veleslavín jedna ze tří nejsnazších cest na letiště nebo dálnici. Bum-bum-bum-bum-bum. Vrrrrrrrrn. Henhéééééééén.
Chodník kolem domu má asi deset metrů a vede od nikud nikam. Takže domů hopkáte jak zajíček mezi auty.
Na druhou stranu - je to Praha 6 v památkové oblasti. Autobus, obchody, školy, školky prakticky za rohem. ("A za barákem takový hezký lesík! Ale rozhodněte se rychle, mám další zájemce!" To vižejo.) Kdyby nic, prohla bych se za pozemek. (Pokud by na něm tedy nerostly více než stoleté = památkovým úřadem chráněné lípy, které stíní na zahradu. Cenu snižuje i fakt, že potenciálně hodnotný pozemek brzdí zchátralá budova, která není dost zchátralá na snadnou demolici a navíc - je pod památkářema.)

Stav budovy:
Střecha okem laika... Drží na svém místě.
Okna jsou vysklená, sníh, déšť, vítr - každá návštěva je vítaná. Plííííseň!
Omítka - otřískaná snad všude.
Dveře... No, jedny drží.
Interiér - čert ví, ale podle odhadu nic moc, bydlí tam bezdomovci.
Statika - poslední vítr to přestálo. Jak dlouho ještě bude odolávat je však otázka - nakonec musí vydržet nápor vibrací od silnice. Klepy-klepy-klepy-klep.
Elektroinstalace. Zjevně původní ještě z dob, kdy byla elektřina horkou novinkou.
Stejně na tom budou odpady a topení.

Neměla bych spíš něco dostat, když si to vemu?
Myslíte si, že je nemožné oslovovat tenhle dům vrcholem architektury?
Je nemožné zamilovat se do něj?
Ano?
Omyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 13. listopadu 2011 v 20:52 | Reagovat

Ten dům je opravdu krásný.
Jen škoda, že na blbém místě, ale za to chudák dům nemůže... Jo, mít tak přebytečné miliony (nebo spíš miliardy...)

2 girarde girarde | Web | 13. listopadu 2011 v 21:36 | Reagovat

Přesně, mít kešeň, nic a nikdo mě nezastaví :D

3 Bonbón Bonbón | E-mail | Web | 25. listopadu 2011 v 17:39 | Reagovat

ten dům nestojí za nic

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama