Leden 2012

Rodičovská podpora

28. ledna 2012 v 20:53 | Girarde |  Ostatní
Dnes to bude krátké a ostré jako břitva. Nebo spíše - ostré jako humor mého milovaného tatínka.

Dívali jsme se spolu na velmi motivující reportáž o chlapci, který v osmnácti sestavil vlastní rentgen. (Prosím všechny, kteří si vzpomněli na Sheldona Coopera, aby se alespoň pokusili udusit záchvat smíchu v polštáři.) Nyní mu nejlepší z nejlepších univerzit posílají nabídky stipendií. Gratulujeme. Nicméně to zajímavé přišlo až nakonec, když chlapce požádali o radu ostatním.

"Když chcete být v osmnácti úspěšní, musíte na tom začít pracovat už od osmi."

V ten okamžik můj milující tatínek pokýval hlavou, podíval se na mě a zcela vážně prohlásil: "A jsi v prdeli."

Jestli v životě něco dokážu, nejvíce překvapení budou mí rodiče. :D


Books, tea and EBM

28. ledna 2012 v 1:24 | Girarde

(...protože drugs, sex and rock'n'roll už nefrčí)

Už jsem se zmínila, jak moc miluju Crüxshadows? Ne? Tak se zmiňuju teď. Tenhle song si pouštím už po dvacátý třetí. A ještě mě neomrzel :D
Ne vážně, Rogue je múza. Pan Ananas ví, jak rozvířit mou fantazii tím správným, produktivním směrem.

Cesta do pekel? Našla jsem zkratku.

23. ledna 2012 v 22:12 | Girarde |  Ostatní
Ach bože. Poslední dobou jsem podlehla "na-všechno-kašlu-a-jedu-si-to svoje" náladám, které se mi vždycky, ale VŽDYCKY vymstí.

Hrabe všem spisovatelům, nebo jenom mně?

4. ledna 2012 v 18:30 | Girarde

...aneb rande s postavami mojí knihy

V poslední době (tak týden zpátky) jsem se začala zase pořádně věnovat knize, jejíž námět jsem rozpracovala dva roky zpátky, pod heslem "Může Mayer, můžu taky."

Udělala jsem pár personálních změn, přibrala kamarádku do spoluautorského tandemu a mám z toho všeho fakt dobrej pocit, až na to, že se zaboha nejsem schopná dokopat k psaní. Jako bych úplně zapomněla, jak na to. Sednu k Larrymu, položím prsty na klávesnici a nic. (No... Po pěti minutách mám alespoň ohřáté ruce, protože Larry už ve svém důchodovém věku nestíhá chladit.)

Nic méně - dnes jsem zaznamenala převrat. Vážně - úplně normálně se točím na kancelářské sesli, přemýšlím o příběhu a postavách a všem okolo a najednou si začnu povídat s hlavní postavou, jako by seděla vedle mě a měla mi co sdělit.

Vysvětlila jsem jí, že jsme obě zoufalé a ona se mě zeptala, jestli mám ještě nějakou novinku, kterou už stihl probrat celý svět.

Kdybych nebyla tak zatraceně v depresi a neměla problémy s upírem, jehož charakter ne a ne a nejsem schopná dát dohromady, možná bych z toho měla i radost.

Každopádně jsem se potřebovala pochlubit.

Takže zase pa, jdu si pokecat s fiktivním upírem.