Prázdno

7. února 2012 v 1:03 | Girarde |  Ostatní

Prázdno v přítomnosi.
Prázdno v budousnosti.
Prázdno v duši.


Prázdno kam se podívám, ale nejvíc v mojí hlavě.
Přeju si, abych se zítra probudila a můj mozek fungoval tak jako před lety, než jsem ho nechala zapadat prachem. Můj mozek se podle všeho cítil nedoceněn, v důsledku čehož se na veškerou snahu vybodl a teď mi nechává sežrat následky.

A dobře mi tak. Sakra. Jsem schopná vymyslet sto a jeden příběh na sto a jedno téma, ale ausgerecht hned ne na to, které potřebuju. Ba co víc! Dokonce pro TEN příběh nejsou ani použitelné! To je výsměch. Můj mozek mě nepochybně chce vidět v koutku, s tikem v oku, jak si o hlavu otřískávám pánev.

Autorská krize je bolestná. Velmi.

A když už něco napíšu - většinou jen drobné poznámky zachycující bonmoty, které jsem někde pochytila, nebo mě omylem napadly - je to přestylizované, je to kostrbaté a je to příšerné!

Prosím - názorná ukázka:

V. si upíjel z puntíkovaného hrnku svoje... něco. G. zbystřila.
Pojala jsem podezření.
"V.? To je rajčatová šťáva, co ti ukapává z brčka?"
"No... Když tomu chceš věřit." Odvětil s pramalým zájmem, hlas zastřený jen zvolna odcházející ospalostí.
Ech. Podezření potvrzeno.
"Panebože fujtajxl. Jdi si s tim někam jinam!" G. mávla rukou, jako by věřila, že se jí celý ten výjev skutečně podaří jen tak odmávnout.
Upíří očka zajiskřila - zvedl hlavu a celkem dotčeně se ohradil.
"Jaký fujtajxl? Moje krev není fujtajxl. Tvoje tlačenka je fujtajxl! Jen se na to podívej!"
Překvapena silou odporu, G. skutečně zkontrolovala svou snídani, následně V. počastovala nechápavým výrazem.
"Vždyť je to mrtvé!"
Přísahám, že mu přeskakoval hlas. Domnívám se, že se s mou tlačenkou ztotožnil.
"Závidíš, že ji nemusím honit kolem parku, co?"

Z kontextu vám nevyplyne jedna celkem zásadní věc, totiž že kurzívou jsou psané myšlenkové pochody G. Říká se tomu polopřímá řeč, ale tomu by stejně rozuměla jen hrstka vybraných.

P.s.: Zajímavá věc. Šoupnu to na blogísek, jakože ke zveřejnění a najednou tu připíšu, tu umáznu a už to není taková patlanina! (Ačkoli do Pulitzera to má stále daleko.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arvari Arvari | E-mail | Web | 7. února 2012 v 14:07 | Reagovat

"Závidíš, že ji nemusím honit kolem parku, co?" :-D
Asi jsem dneska nějak snadno rozesmatelná. Možná mi sem odněkad proudí rajskej plyn, nebo ty vanilkový vonný tyčinky nebyly čistě vanilkový. Před půl hodinou jsem měla absolutní záchvat smíchu z Tommiho Liimatainena v růžový košili. A tahle věta mě dostala do kolen podobným způsobem. Ta je prostě BOŽÍ! :-D

Ehm, na krizi doporučuju vysrat se na předmět krize, pokud je jen jeden a všechno ostatní by psát šlo, a vrhnout se na něco dalšího. Ale pozor, nepřehánět. *šilhá po více než deseti rozepsaných věcech* :-D

2 Arvari Arvari | E-mail | Web | 7. února 2012 v 14:09 | Reagovat

A náhodou, čtenář není debil, mně ty myšlenkový pochody došly. :-D I když v tom má možná prsty skutečnost, že já to tak taky občas dělám. :-D Asi jsem hrstka vybraných. Jupí, konečně jednou! :-D

3 girarde girarde | Web | 7. února 2012 v 18:07 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, že to alespoň někomu udělalo radost :D Dneska jsem si sedla v KáeFCéčku a to se to psalo! Krize se mě asi lekla :D
Rozepisy. Živě vidím ten štos papírů, z něhož nejvrchnější papír stojí s horními rohy založenými a levým spodním si uraženě podupává :D (Řádky přirozeně zamračené úměrně situacu :D)

[2]: Arvísku, drahoušku, kvůli tobě jsem do té věty přidala skupinu "hrstka vybraných" :-D

4 Arvari Arvari | E-mail | Web | 9. února 2012 v 21:24 | Reagovat

[3]: Ha, dík, to od tebe bylo veskrze milé a prozíravé. :-D Hm, a to věřím, že se tam psalo dobře. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama